Příprava na sobotu

Hned na počátku čtvrtého přikázání Pán říká: „Pamatuj!” On věděl, že lidé ve svých starostech a trampotách by se chtěli omlouvat, že nemohou plně dodržovat požadavek zákona, nebo že jeho svatý význam zapomenou. Proto řekl: „Pamatuj na den sobotní, abys jej světil.” (2Moj 20,8)

Po celý týden bychom měli pamatovat na sobotu a konat přípravy, abychom ji světili podle přikázání. Měli bychom dbát na zachovávání soboty nejen podle zákona, ale chápat také její duchovní vztahy ke všemu konání našeho života. Lidé, kteří považují sobotu jako znamení mezi sebou a Bohem, dávají tím znát, že Bůh je posvěcuje. Ti také budou každodenně zachovávat zákony království. Denně prosí o to, aby svěcení soboty pronikalo jejich životem. Každý den pěstují společenství s Kristem a odrážejí dokonalost jeho povahy. Nepřetržitě svítí jejich světlo tím, že konají dobro svým bližním.

První vítězství, které napomáhá k úspěchu Slova Božího se musí vydobýt v rodinném kruhu. Zde musí začít příprava na sobotu. Po celý týden musí rodiče myslet na to, že jejich domov má být školou, v níž jsou jejich děti připravovány pro nebe. Jejich řeč ať je ušlechtilá. Z jejich rtů nesmí vyklouznout žádné slovo, jež by děti nesměly slyšet. Svého ducha by měli oprostit od všeho podráždění. Rodiče, žijte po celý týden jako před očima svatého Boha, který vám dal děti, abyste je vychovali pro Něho. Veďte malý sbor ve svém domově tak, aby v sobotu byli všichni připraveni vzývat Pána v Jeho svatyni. Každé ráno a každý večer předkládejte své děti Bohu jako jeho krví vykoupené dědictví. Učte je, že je to jejich nejvyšší povinností a předností, milovat Boha a sloužit Mu.

Rodiče by měli zcela zvlášť dbát na to, aby pobožnosti učinili názorným vyučováním pro děti. Měli by častěji uvádět z Písma zejména taková místa, jež připravují srdce k pobožnosti. Následující vzácné slovo se může často opakovat. „Duše má, očekávej jen na Boha, neboť od Něho je mé očekávání.“ (Žalm 62,6.)

Pamatujeme-li takovým způsobem na sobotu, pak časné věci nebudou neprávem zasahovat do duchovních. Žádná povinnost, která se má vykonat v šesti pracovních dnech, nezůstane zapomenuta do soboty. Pak naše síly také nebudou v týdnu tak velice vyčerpány světskou prací, abychom v den, ve kterém Pán odpočíval, byli tak unaveni, že bychom nemohli navštívit bohoslužebné shromáždění.

Ačkoliv se máme na sobotu připravovat celý týden, přece je pátek zvláštním dnem připravování. Pán pravil dítkám Izraele prostřednictvím Mojžíše: „Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.” „I vycházel lid a sbírali a mleli žernovy, nebo tloukli v moždířích a smažili na pánvici, nebo koláče podpopelné dělali.” (2Moj 16,23 4Moj 11,8) Muselo se udělat něco, aby se pro dítky Izraele připravil chléb poslaný z nebe. Pán jim pravil, že se tato práce musí vykonat v pátek, v den připravování. To pro ně bylo zkouškou. Bůh chtěl vidět, budou-li sobotu světit, nebo ne.

Tato směrnice z úst Hospodinových platí také nám k poučení. Bible je dokonalý vůdce. Jsou-li její stránky zkoumány na modlitbě a se srdečnou touhou, abychom jim porozuměli, pak nemusí v této otázce nikdo bloudit.

Mnozí potřebují poučení, jak se mohou vhodně objevit na sobotní pobožnosti. Neměli by vstoupit do přítomnosti Boží ve svém pracovním nebo všedním obleku, ale mít zvláštní sobotní oděv, který oblékají k bohoslužbám. Ačkoliv se nedáme ovlivňovat světskou módou, přece nesmíme být lhostejní ke svému zevnějšku. Máme se oblékat čistě a slušně, avšak bez okras a ozdob. Dítky Boží musí být čisté uvnitř i zevně.

V pátek ukončeme všechny přípravy na sobotu, šaty ať leží přichystané, jídlo uvařeno, obuv vyleštěná a každý vykoupán. To se dá zařídit. Navykneme-li si na to, může se to snadno dělat. V sobotu bychom neměli ani opravovat šaty, ani vařit jídlo, ani se účastnit zábav, ani chodit za světským zaměstnáním. Před západem slunce odložte všechny světské práce, všechny světské noviny a knihy. Rodiče, vysvětlete dětem tento způsob počínání a jeho účel a nechejte je, aby se zúčastnily vašich příprav, aby se sobota světila podle přikázání.

Měli bychom starostlivě střežit hranice sobotního dne a myslet na to, že každý okamžik je posvěcený, svatý čas. Pokud je to možné, měli by dát zaměstnavatelé svým zaměstnancům volno od pátečního poledne až do počátku soboty, aby měli čas k přípravě, aby mohli den Páně a shromáždění uvítat v klidu. Kdo takto jedná, neutrpí žádnou ztrátu ani v pozemských věcech.

Ještě něčeho si musíme v den připravování zvlášť všimnout. V tento den by se mělo odstranit všechno, co působí rozdělení v rodině, nebo mezi bratřími a sestrami ve sboru. Očistěte své duše od hořkosti, hněvu a všeho zlého. V pokorném duchu „vyznávejte se jedni druhým z hříchů, modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli.” (Jak 5,16)

Ještě než sobota začne, měly by se duch a tělo odvrátit od každého světského zaměstnání. Bůh dal svou svatou sobotu na konec šesti pracovních dnů, aby se lidé zastavili a přemýšleli o tom, zdali v posvěcení a přípravě na království, do kterého se nevpustí žádný přestupník, dále postoupili. Každou sobotu bychom měli zkoušet, zda minulý týden byl pro nás duchovním ziskem nebo ztrátou.

Zachovávat Pánu sobotu svatou znamená věčné spasení. Bůh praví: „Ty, kteříž mne ctí, poctím.” (1Sam 2,30)

Výňatek z knížky Svědectví pro církev VI.