„K tomuto rozhodnutí mě přivedla Bible.“
„Takže ty jsi dnes ráno nerozuměl mému kázání?“ Otázal se misionář.
„Ale, ano, rozuměl. Ty obhajuješ pouze svá tvrzení. Neuvedl jsi ale žádný text z Bible.“ Oba spolu mluvili ve fidžijštině, takže celé shromáždění mohlo slyšet a rozumět, o čem mluví.
„Bratře Misionáři“, pokračoval Pauliasi, „jestli mi můžeš uvést alespoň jeden příklad z Bible, že nám Hospodin přikazuje světit neděli, ihned se vrátím zpět ke své staré církvi.“ Evropský misionář bezmocně stál, protože samozřejmě nic takového nám Bůh nepřikazuje.
Poté Pauliasi, inspirovaný Duchem svatým, řekl velmi pokorně: „Bratře Misionáři, ty nejsi soudcem přikázání o sobotě, ani já jím nejsem.
„Pokud se však mýlím ve svém rozhodnutí týkající se tak významného dne, vznesu obvinění proti Jehovovi, protože On sám vlastním prstem napsal Desatero přikázání, kde čtvrté přikázání říká, že sedmým dnem je sobota, a tak i my máme povinnost jej světit.
Takže, pokud zjistím, že se mýlím, obviním všechny patriarchy a proroky ze starozákonní doby, protože oni všichni učili, že sedmým dnem je sobota a světili ji. A také obviním Pána Ježíše Krista, který řekl na hoře: ‚Nemyslete si, že jsem přišel zrušit zákon…: nepřišel jsem jej zrušit, ale naplnit.‘ Ježíš zachovával Otcova přikázání, odpočíval v den svaté soboty a kázal v synagóze.
Pokud zjistím, že se mýlím, obviním také apoštola Pavla, který řekl, že zákon byl svatý, spravedlivý a dobrý. On sám totiž také oslavoval sobotní den kázáním v synagoze, právě tak jako na břehu řeky.
Zkrátka, pokud se mýlím, obviním Jehovu, patriarchy a proroky z doby Starého zákona, Ježíše, Pavla a apoštoly z doby Nového zákona.
A nyní, pokud jsi zjistil, že se mýlíš v otázkách neděle, koho z Bible obviníš ty?“
Nastalo absolutní ticho, kazatel v rozpacích odešel pryč. Pauliasiho tvrzení zůstalo nezodpovězené.